Po dlouhé době deathmetalový svátek v Plzni. A ne jen tak nějaký. AD NAUSEAM jsou pro mě velkou nadějí neokoukanou technického death metalu a HEAVING EARTH v minulém roce zaútočili na post nejlepší domácí kovové desky. Dva pádné důvody nechybět v pátek Pod Lampou. Situaci podobně vidělo něco k padesátce lidí, což na tak unikátní večírek věru není mnoho.

Výkop kolem půl deváté. HEAVING EARTH po mnohatýdenní koncertní přestávce. Zvuk hutný a čitelný. Prezentace až na vokál statická a soustředěná. A vlastně to vůbec nevadí. Stejně u nich mám místy pocit, že poslouchám vážnou hudbu přepsanou do partů pro dvě kytary, basu, bicí a kanál. Na této pětce je perfektní, že každý přesně rozumí tomu, kde je jeho místo a jak se má death metal dělat, a tak se i přes mnoho technický fines tvorba nezvrhává v bezúčelné a nesmyslné předvádění ekvilibristik. Ruku v ruce s tím tu jdou hráčské schopnosti, epičnost, surovost i ponurá atmosféra.

Set měl tendenci člověka zadupávat do země. Tomášovy kytarové drbačky a prstolamy, Jurgenova baterie bicích, vše zapadá do sebe a tvoří majestátní masu death metalu, který nemá chybu. Otevíračka nového alba „The Final Crowning“ zní jako pochod rohaté armády k nebeským branám a jsem nadšen, že jejich set zdobí i posluchačsky složitější kousky jako epická sedmiminutovka „Jesus Died“.

Italové HATEFUL jsou o poznání živočišnější, ale zdaleka nemají tak majestátní vyznění. Klasická trojka basa, bicí, kytara má jiné kvality. Ačkoliv set zdobí nespočet vyhrávek a neposedných rytmických zvratů, mají ve výsledku přímočařejší lauf, což je v rámci večera a před vrcholem v podobě AD NAUSEAM celkem vítané osvěžení. I ve třech plný a dobře zaranžovaný death metal.

AD NAUSEAM jsou zcela jiná liga. V porovnání s HATEFUL neodkazují ke klasikům žánru, ale razí si svoji vlastní cestu. Hnětající pasáže střídají deathmetalový chaos, aby vás záhy připravily na atmosférické, drásavé kytarové steny plné disharmonie. Deathmetalový měňavec se neustále pohybuje a zkouší vaši ostražitost. Hraje si s tlakem, který polevuje v nervózních a neklid vzbuzujících plochách, aby vás pak brutálně rozdrtil kanonádou z kopáků. Taliánci mě trochu překvapují v tom, že na festivalu i v klubu, když je máte přímo před sebou, působí trochu sterilně, strojově až nelidsky. Možná za to může spletitost a nepřístupnost, kterou tisknou do svého materiálu. I přes to však dokáží AD NAUSEAM nahodit nit, kterou když chytnete, protáhnou vás s ní chladným, ostře řezaným panoptikem, jež má v rámci žánru rozhodně svoji unikátnost a stojí za to ho zkoumat.

Hudebně vše sedí, nic se zbytečně nekomentuje, snaha o perfektní muzikantský výkon vítězí nad formou. Na závěr opus „Superimposing Mere Will And Sheer Need“, jehož zpomalující konec koketuje s dronovými bažinami. Nevšední a silný zážitek. A teď nemluvím jen o posledním hrajícím. Večer složený z tří deathmetalových těles, která jsou každá zcela jiná a přece se pohybují v hájemství technického death metalu, pro mě velmi důstojně zahájil koncertní sezónu roku 2016. Vlastně si nejsme jist, zdali laťku nastavenou tímto koncertem nějaký další letos v rámci žánru ještě přeskočí.